ALŽBĚTO, dovedeš teoreticky a zároveň srozumitelně zakotvit i předat téma, které dané umělecké vyjádření ztělesňuje či představuje. Součástí práce kurátora je mimo jiné také kunsthistorický výklad. Už samotný název i celý příběh Denisiny kolekce v sobě skrývá propojování uměleckých odvětví i jejich odkaz k mísení minulosti a současnosti. Mohla bys tedy INFORMEL – historický umělecký směr, ale i téma celé kolekce představit a zakotvit?

Na přelomu 40. a 50. let 20. století umělci toužili reflektovat své intenzivní pocity – existenciální úzkost, deziluzi i skepsi, které byly reálnou součástí myšlenek lidstva v poválečné době. Tvůrci proto začali popírat jakákoliv estetická či formální pravidla, která doposud při výstavbě uměleckého díla platila. Tradiční koncepty i kompozici nahradila spontánnost, exprese, iracionalita, osobitost a svoboda neboli klíčové aspekty informální malby, prezentující impulzivní pohyb a abstraktní barevné plochy i linie. Termín Informel poprvé použil v roce 1952 francouzský umělecký kritik Michael Tapié ve své knize Un Art Autre (Jiné umění), ve které popisoval inovativní typy umění, které byly založeny na improvizačních technikách a gestech.

Denisa skrze svou intuici a expresi přenesla emoce do dvou konkrétních informálních maleb. Následně pomocí své představivosti a kreativity převtělila výtvarné médium obrazu do jiného média – designového oděvu. Ten se postupnou inovací, zdokonalováním, ale také uvědomováním si nutné funkčnosti, stal čímsi jedinečným na pomezí výtvarna a nositelnosti. Denise se tudíž podařilo skrze upřímnou estetickou zpověď zaktualizovat dějinný výtvarný směr. Jeho tendence aplikovala do současné podoby oděvního designu, respektive do kompletní kolekce, jejíž jednotlivé modely balancují na křehké hranici mezi oděvem a výtvarným objektem.

DIANO, vzhledem k Tvé zdatnosti v offlinové komunikaci, ale i rozhledu v onlinovém prostředí, které se v poslední době dostává do popředí, můžeš specifikovat, jak vnímáš rozdílnost těchto světů. Přestože by se totiž zdálo, že online prostor skýtá široké pole možností, fyzickou přítomnost diváka vedle umělecké díla však nedokáže nahradit. Můžeš vysvětlit, proč je tak problematické přesouvat výstavy do online prostředí?

S onlinovou formou výstav a celkovou online komunikací zcela upřímně stále bojujeme, je to však samozřejmě velmi aktuální a zároveň komplikované téma. Po posledním roce se jasně ukázalo, že kultura, i když “pouze” v onlinové formě, je stále neodmyslitelnou součástí našich životů a nemůžeme bez ní existovat. Zároveň jsme však všichni, jak tvůrci, tak i diváci, přišli na to, že prožitek z reálné návštěvy výstavy v galerii nebo zhlédnutí divadelního představení v prostorách divadla nám online prostor nemůže vynahradit. Z toho důvodu se snažíme vymýšlet nové přístupy a možnosti, jak divákovi či návštěvníkovi online výstav nebo profilů na sociálních sítích, zprostředkovat zážitek z uměleckého díla zcela jiným způsobem, než který si může užít a dokonce prožít v tradiční offlinové podobě. Využily jsme k tomu například 3D model galerie, video s rozhovory s autory nebo s detailními záběry uměleckých děl. Nejnověji přibližujeme například i procesy tvorby výstav skrze podcasty o současném umění a výtvarném prostředí.

Nejkomplikovanější částí uměleckého prožitku z díla, která nám všem schází pravděpodobně nejvíce, je však kolektivní zážitek a možnost své emoce, ať kladné či záporné, sdílet s okolím. Současně je to taktéž určitá přímost a naléhavost díla, které jsme vystaveni pouze během bezprostřední přítomnosti a přímé konfrontace se samotným dílem. Hledání cest, jak kvalitně a zajímavě umělecká díla i výstavy přenést do online prostředí, je proto jistě ještě hudbou budoucnosti, ale zároveň je to téma, kterému se aktivně věnujeme a budeme ho i nadále rozvíjet a inovovat.